Povím vám svůj příběh …

 

Prožíval jsem radostné dětství spolu s mladší sestrou ve městě Kopřivnici, kde rodiče s babičkou měli malou živnost, obchod se smíšeným zbožím. Pak přišli komunisti a vše nám vzali. Byl jsem vychováván v křesťanském prostředí lidovecké rodiny, které jsem vnímal jako stabilitu v despotickém komunistickém prostředí. Již na konci základní školy mi soudruzi připravovali pro život, že se mohu vyučit v Tatře, jelikož mne na strojní průmyslovku nepustí. Byl to však můj dílčí cíl a tak s jedničkami v 9. třídě jsem prorazil i v přijímacím řízení a SPŠ strojnickou řádně dokončil. Na VUT do Brna jsem byl přijat již v období částečného politického uvolnění v roce 1967. Při studiu na vysoké škole jsem následující rok mohl prožívat čas plný naděje, který však brzy skončil okupací Československa vojsky Varšavského paktu, v čele se Sovětskou armádou.

Při oslavách vítězství v hokeji nad sověty v roce 1969 jsme byli společně s mnoha dalšími studenty sebráni do antonů a odvezeni k výslechům, režim nedovolil ani prožívat přirozenou radost ze sportovních úspěchů našich reprezentantů. Pokračování nedalo na sebe dlouho čekat a jistý profesor VUT, jinak předseda buňky KSČ, mne nechtěl připustit ke zkouškám z dalších technických předmětů. Svůj osobní boj i s nepřízní režimu jsem vyhrál a techniku završil diplomem strojního inženýra a nastoupil do tatrovky.

Posléze po sedmnácti letech v technických profesích pro Tatru v Kopřivnici, kdy komunisté ovládali veškeré důležité pozice, přišel konečně zlom režimu a listopadový hluboký nádech všech občanů, toužících po svobodě.

To šedesátileté období dvou totalit, nacistické a komunistické 1939 - 1989 bylo zmírněno pouze ve třech poválečných letech … ve 48 roce pak komunisté definitivně ovládli život občanů v naší zemi a jejich „následky“ řešíme dosud.

 

Moje politické začátky přišly v roce 1984, přirozeně jsem tíhl k lidové straně a v dubnu téhož roku jsem se stal jejím řadovým členem, brzy pak předsedou místní organizace v Kopřivnici.

Tehdy už sice opadalo kádrování lidovců ze strany komunistických orgánů, ale jak je možno se dočíst v historických materiálech, v 60. -. 70. letech tomu bylo jinak. V okrese Nový Jičín, když chtěl někdo vstoupit do lidové strany, tak to musela schválit okresní komunistická organizace, která pro lidovce v jednotlivých obcích určovala směrná čísla, tak  max. jednoho až dva nové členy na obec či město a rok. Tak to bohužel fungovalo a pokud dnes chce ještě někdo tvrdit, že lidovci tehdy kolaborovali s komunisty, tak to byly jen některé lidovecké špičky, nasazené k lidovcům jako kukaččí vejce. Řadoví lidovci nesli otěže slušné a historicky osvědčené strany, nekonečně dlouhého překlenovacího období.

Lidová strana byla formálně trpěna, ale nesměla vyvíjet navenek žádnou politickou činnost a  počty jejich členů schvalovali komunisté. Přesto strana žila v místních organizacích  svým vnitřním životem, jezdilo se tajně na výlety, sportovali jsme, dělali vlastní zábavy a plesy a čekali ….

Nadšení po listopadu 89 bylo spontánní a přirozené pro všechny, kdo vyznávají hodnoty humanismu a svobody. Před prvními svobodnými volbami v roce 1990 jsem obdivoval otce i matku, jak vyrazili z domu se žebříkem lepit předvolební plakáty pro úspěch lidovců ve volbách.

V únoru 1990 jsem byl kooptován na kopřivnickou radnici a následně jsem v podzimních volbách obhájil mandát místostarosty města. Po další čtyřleté volební období jsem pracoval na Městském úřadě v Novém Jičíně, na pozici vedoucího odboru sociálních věcí a bytů.

V roce 1998 jsem dostal důvěru KDU-ČSL, abych kandidoval do Senátu Parlamentu České republiky. Po náročné předvolební kampani, s pomocí mnoha dobrých lidí, jsem se stal na 6 let senátorem. Bylo to období rozdělené jak pro parlamentní práci na tvorbě zákonů a centrální politiku, tak i práci senátora ve svém volebním obvodu Novojičínska, s pravidelnou pomocí starostům obcí a občanům tohoto volebního obvodu. V tomto období se podařilo zajistit do našeho okresu pro obce a města více než 70 mil. korun.

Když se mi následně nepodařilo obhájit senátorský mandát, přihlásil jsem se do konkurzu na ředitele domova pro seniory, Hortenzie ve Frenštátě pod Radhoštěm. Tam jsem se od počátku snažil vtisknout personálu domova svoji pečeť obětavé práce ve prospěch potřebných seniorů a průběžně připravoval podmínky pro modernizaci domova, vč. shánění potřebných finančních prostředků. Dnes je celý domov v novém, byť jsem již nestihl být při jeho dokončení. Současná práce místostarosty města Kopřivnice mne plně zaměstnává a také umožňuje pracovat pro blaho občanů svého města.

 

KDU-ČSL se po neúspěšných volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2010 dostala mimo hlavní politický zájem a nyní je na všech poctivých křesťanských demokratech, aby úspěšně zvládli reparát. V současné době politického marasmu bude subjekt KDU-ČSL v obou komorách našeho parlamentu nejvýše prospěšný.

Jako lidovecký patriot si neumím představit práci v jiném politickém subjektu tak, že bych ani  nikdy nikam nepřestoupil.

Proto jsem opět připraven k nasazení v předvolební kampani, k zajištění úspěchu lidovců v nadcházejících předčasných podzimních volbách do Poslanecké sněmovny.

 

 

Ing. Jaroslav Šula

 

Nejčtenější články