Hrozby a naděje 2/7

Hrozby a naděje 2/7

18.1.2016 10:37:56

 Státy Evropské unie a budoucnost

 

Evropa a Unie, to je hlavně Francie a Německo, tam to všechno začalo po II. světové válce pro uchování budoucího míru, historicky vůdčí země tohoto regionu, dle své velikosti a síly. Francie jde spíše liberální cestou, Německo bylo vždy konzervativnější, severské země spíše otevřenější, ty z jihu zase radostnější. A co my, co Česko ? Jací vlastně jsme ? Kam se kloníme ? Co můžeme dát Evropě ?


 

 Extrémní názor nesmí nikdy zvítězit, aby jeho představitelé převzali moc, byť by byl populární pro většinu. Byť by směřoval, podle lidu, správným směrem. Realistická politika musí jít smírnou cestou spolupráce, musí mít jasné cíle, ale bez toho, aby strhávala davy.

 

Nyní se česká polititická reprezentace snaží upevnit tzv. středovýchodní svazek – Višegrádský kartel, který by nám měl být společnou oporou v rámci Evropské unie. Pokud by to mělo zafungovat, museli bychom nalézt společné zájmy, ale realita je jiná. Obávám se, že jistý radikalismus z Polska, Maďarska i Slovenska neposlouží ani našim zájmům, ani zájmům Unie. Ta se teď musí rychle semknout jako celek a upevnit svoji společnou kontinentální pozici vůči partnerům, jako jsou Čína, Indie, ale i USA a Rusko. Jednotlivé samostatné státy Evropy budou stále více ztrácet svoji konkurenční šanci, jakož i vlastní elementární bezpečnost.

 

Co může být východiskem pro zachování společné Evropy ?  Není to jen společná měna, obchod, bezcelní prostor či daňová politika, ale v první řadě zachování základních jistot občanů, kteří v Unii žijí, z toho především jejich bezpečí.

Pokud se Evropa společně dohodne na základních principech a hodnotách, na kterých se jednotlivé země historicky formovaly, je zaděláno na trvalou společnou cestu. Začít je třeba bezpečnou a nekompromisní kontrolou vnějších hranic; musíme vědět, kdo do Evropy přichází a za jakým účelem. To bylo vždy a všude normální a musí tak zůstat. Pak teprve jde o solidaritu s novými potřebnými, slabými, pronásledovanými či ohroženými na životech. A každý, kdo přichází jako cizinec do nové země, musí dbát jejího řádu a zákonnosti. Jinak bude pomoc odmítnuta.

 

Chtějme tedy Evropu jednotnou, bezpečnou a solidární. Bude třeba, aby ti bohatší partneři přispěli do společné pokladny větším dílem, ale na druhé straně ctili svobody těch slabších. Bude také nezbytné, aby Unie skončila se sliby vůči vnějším sousedům, jako je Turecko, či Ukrajina, že jednou mohou být její součástí a spíše s nimi budovala dobré partnerské vztahy k zachování klidu a bezpečnosti. Je to geopoliticky rozumnější. To vnímám jako naději pro budování Evropy pro nejbližších deset let.

Dobrá budoucnost naší země bude pouze v jednotné EU; je to bezpečné pro další generace a to je podstatné.

 

 

 
Sdílet článek:Přidat k Yahoo Bookmarks Přidat k Facebook Přidat k Delicious Přidat k Twitter Přidat k StumbleUpon Přidat k MySpace Přidat k Google Bookmarks

Nejčtenější články